Váhy




Klára se narodila ve znamení vah. Možná proto se teď nemohla rozhodnout, po které čokoládě ve spíži sáhnout. Měla by si vzít tu s oříškama, oříšky jsou zdravé, uvažovala, nakonec však popadla mléčnou s karamelovou náplní a odšourala se zpátky do postele.

Byla neděle a on byl už třetím dnem pryč.

Čokoládu rozbalila, vložila si dva dílky do úst a nechala je pomalu rozpouštět na jazyku. Ten slastný pocit zbožňovala, dokázal ji navodit lehkou euforii, právě dnes to opravdu potřebovala.

Zkontrolovala automaticky mobil, ale od Vaška ani ň, otevřela si tedy notebook a chvíli jen tak lelkovala na internetu. Na facebooku se jako obvykle nedozvěděla nic, co by jí změnilo život. Dozvěděla se akorát, že její nejlepší kamarádka se chystá do fitka.

Pohlédla na svá stehna.

V obalu zbýval poslední řádek čokolády, popadla ho a s lehce provinilým pocitem si jej nacpala do pusy - no co, ten poslední tam přece nenechá; zítra si přivstane a vyběhá to v parku.

Poposedla si na posteli a upatlala přitom prostěradlo, to samé prostěradlo, na kterém se spolu ještě předevčírem milovali. Takže teď tu byly fleky dva, jeden od čokolády a jeden.. Zahnala myšlenky na Vaška a nasměrovala je k další trýznivé volbě: jaký seriál si pustit. Sex ve městě nebo Přátelé? Rozhodování nesnášela.

Přátelé, jo, pustí si Přátelé. Protože sitkomy on nesnáší.


"Nepřipadá ti debilní, jak do toho pouští nahraný smích?" ptával se jí.

"Nech toho, Přátelé jsou super, pojď koukat! Je to hrozně vtipné!"

"Nechápu, jak můžeš sledovat něco tak hloupého."

Byli s Vaškem tolik rozdílní, a přesto ji to k němu přitahovalo; nebo možná právě proto. Vašek byl intelektuál, samotář; podezřívala ho, že Přátelé nesnáší proto, že sám žádné nemá. Nejraději ležel v knihách, neustále něco četl nebo studoval, když už ovšem zasedl k obrazovce, jeho nejoblíbenějším režisérem byl Woody Allen.

"Ani netušíš, kolik odkazů na Woodyho filmy je v tom tvém Sexu ve městě," říkal jí. "To Woody je maskot New Yorku a ne Carrie Bradshaw."

Často dělal, že si čte, ale po očku seriál sledoval. Klára předstírala, že o tom neví.

Protože měla Vaška ráda a chtěla s ním toho sdílet co nejvíc, dala Woodymu a jeho filmům šanci a několik jich přetrpěla, ačkoliv genialita dialogů, které Vašek tolik vyzdvihoval, jí unikala.

Teď pro ni skončili oba, jak Vašek, tak Woody - byl to právě on, kdo měl na svědomí fakt, že trčí v neděli odpoledne sama doma a cpe se čokoládou.


Stopla Rosse ve chvíli, kdy se zrovna hádal s Rachel, a jeho obličej tak na obrazovce zamrzl v kyselé grimase. Obal od čokolády ležel zmuchlaný vedle ní a nastalé ticho v bytě ji znovu rozesmutnělo. Ach jo, nedokáže být prostě celý den sama jako on, samota jí tíží jako kámen a ona by to potřebovala všechno s někým probrat.

Chvíli zase znuděně bloudila kyberprostorem facebooku, když na ni vyskočila Davidova fotka. David byl její bývalý kluk. Zvěčnil se kde jinde než ve fitku, samozřejmě s vyhrnutým tričkem. S Davidem se tolik neužírala, byl na ni milý a hlavně - byl tak příjemně nekomplikovaný..

Ne, napomenula se v duchu, to jsou jen vzpomínky, ty krávo, a vzpomínky mají tu vlastnost, že vše špatné zamlží a vrátí se vyretušované, v lepší podobě, než kdyžs je uložila, víš? Jen si vzpomeň, jak po večerech prděl v ložnici, protože do sebe předtím narval stejk a zapil to proteinovým nápojem. Nebo když ses s ním rozešla a on odešel do koupelny a ty sis myslela, že tam pláče, a on si mezitím prohlížel v zrcadle své bicepsy. Tehdy ji to zklamalo, když se koukla klíčovou dírkou, dneska se tomu musela smát. Rozchod s Davidem nebolel, jako rozchody bolívají, už měsíce byli spíš kamarádi, než partneři; ani spolu nespali. Ale když spolu ještě spávali, vzpomněla si, vždycky po sexu rychle běžel do kuchyně a snědl tam dva banány, protože přece musel doplnit vyčerpaný svalový glykogen.

Zasmála se nahlas.

Aspoň, že zůstali kamarádi. To se s Vaškem nikdy nestane, uvědomila si s hořkostí. Kdepak teď asi je? A kde strávil předchozí dvě noci?

S Davidem nebyla nikdy opravdu nešťastná, jenže ani bláznivě šťastná. Ale Vašek, ten jí dával pocit, že je ta nejmilovanější žena na světě. Ale taky kolem sebe uměl vystavět ledovou hradbu, která všechnu jeho lásku zmrazila a za níž nešlo proniknout. A teď je možná navždy pryč.

Proč musí být sakra všechno krásné vyváženo na druhé straně stejnou měrou svým opakem? Proč nemůžou být misky jejich vztahu alespoň na chvíli vyvážené?


,Kafco v Karoline v pet?´ Blikla jí zpráva od Ireny, která jako by telepaticky vycítila její rozpoložení.

,Jasne! Sraz u schodu, tesim se,´ vyťukala nazpátek a zaradovala se, že se bude moct konečně někomu svěřit.

Klářina nejlepší kamarádka měla jako obvykle dvacet minut zpoždění, ale Kláře to nevadilo, nakoukla zatím do několika obchodů a vyzkoušela tři halenky.

V nákupním centru bylo jako každou neděli hodně lidí, takže když se čerstvě osprchovaná Irena konečně objevila na jezdících schodech, zvolily kavárnu a stolek, které jim nabízely největší soukromí.

"Hádej, koho jsem potkala?" spustila bez pozdravu Irena a šibalsky na Kláru mrkla.

"Davida," odtušila Klára znuděně.

"Jak to víš?"

"Jdeš z fitka, ne?" Kývla na kamarádčin sportovní baťůžek.

"Vypadá fakt dobře."

"Jo, vždycky vypadal dobře, proto jsme se taky rozešli- nemám ráda, když můj kluk vypadá líp než já." Rozesmály se.

Když jim přinesli latté, seznámila Irena Kláru s nejnovějším vývojem svého vztahu se zadaným kolegou. Jako vždycky opakovala, že postavení milenky jí vlastně vyhovuje a snažila se své tvrzení podpořit všemožnými argumenty, jenže bylo nad slunce jasné, že je až po uši zamilovaná a složitá situace ji ve skutečnosti trápí.

"No a co ty a Vašek?" zeptala se, když téma vyčerpala a Kláře se ulevilo, protože na tu otázku čekala celou dobu.

"Zase jsme se pohádali.."

Irena nabrala mléčnou pěnu dlouhou lžičkou a požitkářsky ji srkala.

"On mě asi podvádí, Iri."

Irena přestala srkat a soucitně na Kláru pohlédla. Bylo jí jasné, že nevěra je v kamarádčiných očích tou nejhorší zradou, ale nechtěla být pokrytecká, její vlastní milostný život byl totiž nevěrou podmíněn. No jo sakra, láska je složitá.

"Láska je přece jednoduchá - pokud tě chlap opravdu miluje, tak přece nechce spát s jinýma, ne? Nebo jsem naivní, že si něco takového myslím?"

"A.. jak jsi to teda zjistila?"

"On mi to sám řekl! Koukali jsme na nějaký debilní film od toho jeho Woodyho Allena, a v tom filmu byl chlápek, co podvedl svoji ženu, i když ji údajně miloval, čurák, a když jsme to pak s Vaškem probírali, on mi do očí řekl, že ho chápe, že to je mužská přirozenost!"

"No.. to ale přece ještě neznamená, že tě podvádí, ne?"

"Iri, on mi do očí řekl, že je normální, když chlap, přestože je zamilovaný, touží po sexu s jinými ženami, že prý monogamie je nepřirozené a nefunkční uspořádání, zvlášť pro muže. Takže mě buď podvádí teď anebo mě brzy podvádět začne, chápeš?!"

Irena se raději napila kávy, sama byla jedním z důkazů Vaškova tvrzení, a navíc si myslela, že Klára trochu přehání, chtěla ale kamarádku podržet, vždycky stála na její straně. "A cos teda dělala?" zeptala se nakonec.

"Já? Řekla jsem mu, že takového chlapa nechci. Hádali jsme se, dokonce jsem po něm hodila jeho nejoblíbenější knížku, má asi tisíc stránek, a pak jsem se rozbrečela a křičela na něho, ať si teda jde šoustat s jinýma a on fakt šel, teda nevím, jestli šoustat, ale někam každopádně odešel. Asi jsme se rozešli, nevím."

"To mě mrzí Klári. Ale třeba.."

"A víš co je na tom nejhorší?"

Irena nevěděla.

"Že jsem to všechno měla v horoskopu."


Když se spolu rozloučily, zastavila se Klára ještě v butiku, kde se jí líbila halenka, zjistila však, že v emku už jí nemají. S pochmurnou náladou se vydala domů a po cestě přemýšlela nad tím, co jí Irena řekla - "Ty bys chtěla mít všechno dokonalé jako v těch seriálech, tam se všechno vyřeší a nakonec dobře dopadne. Ale život takový není, podívej se na mě."

Život není dokonalý, to teda vážně ne, říkala si, když zatáčela k bytu; vzpomněla si na Vaška, jak zase jednou chytračil a říkal, že umění nenapodobuje život, ale život napodobuje umění, prý to tvrdil Oscar Wilde. Dala mu tehdy zapravdu - "Jo, my taky chodíme s holkama na drinky a hrajeme si přitom na čtyřku ze Sexu ve městě." Vašek ji arogantně zpražil, že Sex ve městě za umění zrovna nepovažuje.

Kde k takovému intelektuálnímu snobovi přišla?

To byl totiž její hlavní problém - narodila se jako váha, je odsouzena celý život balancovat mezi dvěma stranami a zoufale hledat rovnováhu. Nejdřív chodila s klukem, co se zajímá jen o své tělo a teď má chlapa, který se rochní v intelektuálních a filozofických hlubinách a který je schopen si po sexu otevřít bichli od Umberta Eca. Tohohle podivína však bohužel miluje. Dokáže ji totiž rozesmát. Jo, s nikým se tak nenasmála, jako právě s Vaškem. A taky kvůli nikomu nikdy tolik nebrečela.

Tak to v jejich vztahu bylo - buďto zažívali krásné chvíle plné štěstí a porozumění anebo po sobě vřískali a nenáviděli se. Nic mezi tím. Jako dva magnety, které se k sobě samovolně otáčejí kladnými a zápornými póly. Bylo to vyčerpávající.


Objednala si pizzu. Dneska vařit opravdu nebude. V televizi nic zajímavého nedávali, ale stejně ji nechala běžet jako kulisu, aby jí nebylo smutno. Pizza se pekla kdesi v rozpálené peci, a ona se mezitím pustila do finančního plánu zítřejšího klienta.

Když se Klára ponořila do práce, bývaly to pro její duši vzácné okamžiky rovnováhy. Světu peněz na rozdíl od světa mužů rozuměla a uměla se v něm spolehlivě orientovat; vyvážit příjmy a výdaje, to jediné jí šlo.

Zabrněl jí mobil.

Seběhla dolů pro pizzu a nechala mladému klukovi dvacet korun navrch. Zčervenal a poděkoval. Aspoň to jí dneska udělalo radost, marnost celého dne však taková maličkost nevyvážila.

Sotva doma krabici s pizzou otevřela a nasála lákavou vůni, ozval se ode dveří zvonek. Vykoukla z okna, ale mladíka z pizzerie už nikde neviděla. A pak uslyšela v zámku chrastit klíče a srdce jí poskočilo.

Vkročil do předsíně a vypadal rozervaně - což mu mimochodem nesmírně slušelo. Pronikavě na ni pohlédl, a než stačila rozluštit, jestli je v jeho očích více výčitek nebo touhy, popadl ji a beze slova odvlekl do ložnice.

Během milování Kláře na kratičký okamžik svitlo poznání, že Vašek je pro ni závažím na druhé misce vah, a že bez něj se převáží dolů, došlo jí však taky, že jedině v okamžiku, kdy za sebe nechávají mluvit svá těla a splynou ve společné lásce, jsou jejich misky v dokonalé rovnováze. Jinak jsou nuceni neustále balancovat každý na své straně.

Když skončili a hlasitě oddechovali, zvažovala, zda se ho zeptat, kde strávil celý víkend. Nakonec si to rozmyslela a měkce se k němu přitulila.

Vašek hmátl rukou na noční stolek a otevřel si knížku.

Irena měla pravdu, život není dokonalý, ale někdy jsou v něm chvíle, které dokonalé jsou.