Vousy




Měl rád svoje vousy. Déle než půl roku trvalo, než mu narostly do délky, kterou už mohl považovat za důstojnou. Vousy se staly nejen jeho nynějším základním charakteristickým znamením, staly se pro něj životním stylem.

Každý večer, když šla spát, na počítači projížděl instagram Rickiho Halla. Toho potetovaného britského modela s dlouhými vlasy a hlavně - s nejlepšími vousy jaké kdy viděl. To on jako první naboural klišé uhlazených a zženštilých metrosexuálů a nastolil trend mužného vzhledu. Od Rickiho Halla se móda mužů s bujným plnovousem začala po světě šířit jako virus. Později je někdo nazval hipsteři nebo lumbersexuálové, to už však byly mediální škatulky. Ricki Hall do žádné škatulky nezapadal. Ricki byl jen jeden a byl jeho tajným vzorem. O ničem z toho však jeho rodina neměla ani tušení.

"Vypadáš jako Bedřich Smetana," řekla mu babička, "ten to nosil úplně stejně."

Ale on se cítil výjimečně. Lidé se za ním otáčeli, tedy spíše muži než ženy, ti totiž takový pěstěný porost ocenit dovedou, a konečně měl styl, vymanil se z šedého průměru nenápaditých, nemoderních, neoriginálních a hlavně bezvousých ostravských mužů. Byl jako Ricki Hall, jenomže v Ostravě.

"Jak se ti to líbí, zlato?" zeptal se, když vylezl z koupelny se svou pečlivě zastřiženou a naolejovanou bradou.

Věrka ho pohladila po tom zbytku kůže, co na jeho tváři zbyl a usmála se na něj: "Bezvadné, zlato."

Ve skutečnosti z jeho vousů až tak nadšená nebyla. Nechtěla se ho dotknout, tak si to nechávala pro sebe (to a onu další věc), ačkoliv se o tom nevyjádřil přímo, cítila, že mu na vousech záleží, avšak poslední týdny, kdy jeho porost dosahoval už úctyhodné délky, jí její manžel neodbytně připomínal Ježíše Krista. I teď, jak vyšel s tou svou hubenou postavou z koupelny, jen s ručníkem kolem pasu, se nemohla zbavit dojmu, že ji navštívil sám Spasitel. Ta podoba ji vyváděla z míry.

"Ježíši Kriste!" křikla na něj, když si po něm šla čistit zuby. "Mohl bys příště ty nechutné chlupy spláchnout?! Jsou po celém umyvadle!"

"Beard oil," houkl z obýváku a s velkou obezřetností si přetáhl tričko přes hlavu.

"Cože???" vykoukla se zhnuseným výrazem.

"Beard oil - olej na vousy, vždycky když si ho vmasíruju, nějaké vypadnou," vysvětlil jí.

Věrka svého muže milovala, avšak poslední dobou měla pocit, že s jeho vousy žijí v milostném trojúhelníku.


"Budete to muset oholit."

To. Jenže v použití onoho zájmena tragédie nespočívala.

V pátek, poté co ho vystřídali, si ho šéfka zavolala do kanceláře. Zaklepal a vešel dovnitř. Doťukávala ještě cosi na počítači a nechala ho stojícího čekat asi minutu, dělala to tak vždycky. Pak se k němu konečně otočila.

"Takový elegán a tak si to kazit," spustila.

Sledoval její malá očka, která se za úzkými brýlemi upírala na spodní část jeho obličeje.

"Posaďte se. Budu stručná. Víte, chraň bůh, že bych zaměstnancům chtěla něco nařizovat," začala tím iritujícím tónem, jako by mluvila k dítěti, "ale včera nás navštívil pan Mrkvička..." Odmlčela se a významně na něj pohlédla, než z jeho pokývnutí poznala, že si uvědomuje význam osoby toho jména. A pak to přišlo, jako do srdce dýka: "Budete to muset oholit."

Zalapal po dechu.

Šéfka nahodila ne zcela přesvědčivou lítostivou grimasu a s absencí jakékoliv empatie v hlase pokračovala: "Podívejte, kdyby to bylo na mě, noste si pro mě za mě třeba bíbra jako Rasputin, dokud to tady ovšem panu Mrkvičkovi patří, jsem i já malým pánem," řekla a svěsila hlavu mezi ramena, aby dala najevo, jak malým pánem v hierarchii celého podniku opravdu je. Když ale viděla, že se i nadále tváří vzdorně, vytasila definitivní argument: "Chápejte, jsme pod drobnohledem. Pravidla hygieny v mezinárodním renomovaném řetězci, jako jsme my, se zkrátka hlídají přísněji než jinde. Vy to tady máte černé na bílém," vytáhla jakýsi připravený arch papíru a strčila mu ho před nos. "Zaměstnanec se zavazuje, že bude dodržovat... vvv... vvv..., tady - do zaměstnání docházet náležitě upraven. Bod číslo dvacet tři."

"Ale já přece vždycky náleži.."

"Přes vlasy při vaření taky nosíte síťku, celou hlavu vám bohužel zabalit nemůžeme. Nebudu riskovat, že po výslovném upozornění pana Mrkvičky v polívce někdo najde váš vous," uzavřela.

Než opustil její kancelář, falešně se usmála, jak to dělá stokrát denně a prasečími očky na něj mrkla. "No tak, bude vám to slušet."

Kráva.

Tu noc téměř nespal.


"Co je s tebou, zlato?" ptala se ho Věrka starostlivě další ráno. Byl očividně nevyspalý a zkroušený, a v tom volném tričku s nemytými vlasy mohl z fleku zaskočit za Jima Caviezela ve filmu Umučení Krista.

"Půjdu dneska s klukama na pivo, jo? Stejně máš s Luckou to kino."

Snažil se působit bezstarostně a pokud možno normálně; část jeho osobnosti, ta racionální, mu vyčítala, že se takovou malicherností vůbec zabývá, a připomínala mu, co jsou to opravdové problémy, jenže Věrka poznala, že ho něco trápí, znala ho až příliš dobře. Pozorovala, jak se sklesle šourá do koupelny a uvažovala, jaký kříž na svých bedrech asi nese.

Zrcadlo. Stojí před ním a hledí na ně. Jak mu z tváře tečou jako pramínky černé vody, které postupem času, milimetr za milimetrem, vytvořily vzácný krápník. Uchopí dřevěný hřeben a češe je tak něžně, jako by to mělo být naposled.


Hodnotu svého jedinečného pokladu si znovu uvědomil večer na Stodolní.

Do irského baru dorazil jako první a objednal si pivo. Sexy servírka na něm mohla oči nechat.

V podniku to žilo, avšak na jeho vkus zde bylo příliš mnoho testosteronu; sledoval vysolárkované šampóny ve značkových hadrech, holohlavé týpky, u nichž bylo záhadou, jak přes svá napuchlá, steroidy napěchovaná těla vůbec přetáhli tričko, nažehlené "podnikatele" (tak nazýval všechny, co chodili v obleku), kteří se i u piva tvářili, že mají pracovní schůzku a všechny ostatní muže. Navzdory svým zjevným nedostatkům nad nimi cítil převahu. V košili z háaemka a s pár stovkama v kapse oproti nim disponoval jednou předností. Měl něco, co se nedá obstarat v obchodě ani posilovně, něco, co přitahovalo jejich závistivé pohledy, něco, co v mužích vzbuzuje respekt a v ženách na podvědomé úrovni rozechvívá strunu vášně. Jako lev hřívu, díky níž nikdo nepochybuje, kdo je králem zvířat.

"Mohla bych si sáhnout?" Postavila před něj půllitr a svůdně pozvedla obočí, na kterém se zatřpytil piercing. Ještě, že nebylo vidět, jak pod vousy zrudl. Přitažlivá servírka měla tak eroticky nakřáplý hlas a upnuté tričko, že bylo až s podivem, že nějaká krev, co se mu mohla nahrnout do tváří, vůbec zbyla.

Samozřejmě, že jí to dovolil.

Sešli se po dlouhé době všichni tři kamarádi a hodlali si to užít.

"Máš to dobré jak cyp, pičo!"

Jarkova poměrně výstižná formulace odpovídala i jeho pocitům. Zvedl hlavu, aby uspokojil jeho zvědavost - zajímalo ho, jak je to řešené u krku.

"Jak Krakonoš!" pokusil se na sebe strhnout pozornost Honza, když vnadná servírka procházela kolem.

Bavili se jako za starých časů, a ačkoliv verdikt, jenž nad ním šéfka vynesla, v hlubinách své paměti pohřbít nedokázal, díky alkoholu se mu podařilo jej alespoň přikrýt těžkým závěsem.

Doma pak zjistil, že onen závěs je těžší, než si předpokládal. Potom, co se vyblil do záchodu, si nalil sklenici vody a zasedl k počítači. Věrka už spala.

Ricki Hall měl na instagramu nové fotky. To je frajer, říkal si, prostě si nechal narůst obdivuhodné vousy a vydělal na tom majlant. A nikam se necpal, sami ho objevili. Takovému Rickimu by se nikdo neodvážil přikázat, aby se oholil. No jo, Anglie. Tam si tradice a originality váží. Na rozdíl od Česka, natožpak od posrané provinční Ostravy.. Jak tak kouká, jsou si docela podobní. On a Ricki. Ale jak to Ricki dělá, že má vousy tak zarovnané? Jemu se pořád kroutí..

Šel se znovu vyzvracet a pak opatrně nakoukl do ložnice. Věrka byla stočená do klubíčka a klidně oddechovala.

Lehl si na gauč.

V noci ho pronásledovaly noční můry: zdálo se mu, že sedí připoutaný k šéfčině židli a ona mu po obličeji rozmazává pěnu. Řve a zmítá se, prosí ji, aby to nedělala, aby ho nechala jít, vysvětluje, že trvalo víc než půl roku, než mu to takhle narostlo, udělá cokoliv.. Šéfka se jen směje a bere do ruky břitvu. Se slovy, jaký z něj bude fešák, se nemilosrdně pouští do toho barbarského aktu.. Scéna se mění, irský bar, je oholený a musí všem vařit. Servírka se líbá s Jarkem a pak i s Honzou, jsou tam lidi a všichni se mu smějí, a nejvíce ze všech se směje Ricki Hall.

Trhl sebou a klopýtal do koupelny.


Ráno. Pochoduje po bytě s utěrkou v ruce a hrozně přitom dupe. Tím mu dává najevo, že neuznává jeho nárok na další spánek. On ji pozoruje přimhouřeným okem z gauče a snaží se předstírat, že spí. Když prochází kolem, rychle oko zavře a pravidelně oddechuje.

Věrka leští všechno třikrát, to proto, aby demonstrovala svůj vztah k čistotě a zvýraznila tak kontrast mezi jejich nábytkem a tím prasetem na gauči.

"Jaké bylo kino?" zamumlal, když oko zase zvědavě pootevřel a střetl se s jejím pohledem. Znělo to opile.

Překročila jeho nohy a počtvrté se pustila do drhnutí konferenčního stolku. Nebaví se s ním.

"A pak jste byly s Luckou někde na drink?" nevzdával to. Tentokrát si na artikulaci dal záležet.

Ticho. Jen vrzání utěrky na skle.

"A pak jste byly s Luckou někde.."

Mrskla po něm utěrku. "Jo! Na Stodolní.."

Zdálo se mu to nebo zaslechl v jejím hlase ten známý fňukavý tón? Zamyslel se. Nic přece neprovedl. Tak co jí to zase doprdele přelítlo přes nos?

"A utři si bradu, máš něco nechutného ve vousech."

Když se vrátil z koupelny, kde si zaschlé zvratky smyl, zalévala kytky.

"Chceš nějak pomoct, miláčku?"

"Nemusíš," odsekla, " klidně si běž napsat té svojí servírce." Teď už brečela.

Nechápal naprosto nic. Co se jí to v té hlavě zase pomotalo?

"Můžeš mi prosímtě říct, co se ti to v té hlavě zase pomotalo?"

Chrstla do kaktusu obsah celé konve a probodla ho ledovým pohledem. "Lucka tu děvku viděla, jak ti hladí vousy! Šla kolem!"

A jsme doma. Olízl si suché rty a opřel se o konferenční stolek.

"Teď jsem to utírala!" zaječela.

Instinktivně odskočil a píchl se o kaktus.

Věrka si utřela nudli u nosu a proti její vůli jí zacukaly koutky. Pak se ale zase rozvzlykala. "Přijdeš v noci domů, a sotva se vybliješ, jdeš si sednout k počítači. Myslíš, že mi nic nedojde?"

Bylo mu blbě a neměl sílu se hájit. Pohlédl na její opuchlý obličej a vzpomněl si na sexy servírku a její nakřáplý hlas - "Mohla bych si sáhnout?" Zvedl se a šel Věrku obejmout. Ačkoliv noci koukal na fotky Rickiho Halla a měl tak v historii prohlížeče perfektní alibi, mlčel; část jeho osobnosti, ta racionální, si totiž nebyla jistá, zda by to jeho ženu uklidnilo.


"Vypadáš jako Bedřich Smetana," řekla mu babička, "ten to nosil úplně stejně."

Seděli kolem kulatého stolu a jedli svíčkovou.

"Spíš jako terorista," opáčil děda s plnou pusou a při slově terorista všem nabídl pohled na rozmělněný knedlík ve svých ústech.

"To se teď ve světě nosí," zastala se ho Věrka nečekaně a on k ní v ten moment pocítil nával lásky. "Je to jakýsi návrat k mužské tradici. A pokud se o to člověk stará.. Mně se to docela líbí."

Děda s babičkou se tvářili skepticky. "Já nevím, vypadáš tak nějak.. neupraveně. Proč vy mladí chcete za každou cenu vypadat jako vandráci?"

Najednou mu jeho fantazie nabídla obraz, ve kterém tu teď místo Věrky sedí servírka s piercingem, což je ozdoba, která na seznamu znaků morálního úpadku, který jeho prarodiče pravidelně aktualizují, zaujímá obzvlášť výsadní místo. Pousmál se a ucítil v koutcích konce kníru. Decentně si je vyprostil vidličkou.

"Co je tak špatného na tom vypadat normálně?"

Věrka si utírala ústa ubrouskem a schválně pootočila ruku tak, aby bylo vidět malé tetování na jejím zápěstí. "Bylo to výborné, moc děkuju." Složila ubrousek k talíři. Provokatérka.

V tu chvíli si uvědomil, že je šťastný, že tu sedí ona.

Po obědě se přesunuli do obýváku a u kávy poslouchali dědovy historky: ".. ale to byla úplně jiná doba, to už si vy nedovedete vůbec představit!"

Byl unavený a činilo mu potíže tvářit se zaujatě. "O to víc si té svobody člověk musí užít, když to jde, ne?" řekl a vzápětí zadoufal, že si to Věrka nevyložila po svém.

"Užít, užít. Dneska by si všichni mladí jen užívali a zodpovědnost - žádná. Když já jsem byl tak starý jako vy, museli jsme ..."

Poslouchali dědovy historky a on přemítal, proč jakkoliv je dědovo líčení tehdejších poměrů plné hořkosti, on z něj přesto cítí jistou nostalgii. Kritizoval svou dobu, ale jeho řečí jakoby prosvítala iracionální touha po jejím návratu. Trpěl, protože se nedokázal zbavit nedůvěry k dnešnímu světu, k nastupující generaci - jak by mohla uspět, když má oproti té jeho tak nenáročné podmínky? Vyzdvihoval svobodu a zároveň nevěřil, že s ní ti co přijdou po něm, dovedou správně naložit. Tak jako tak, žije jeho děda vzpomínkami, ty jediné mu dokáží poskytnout částečnou úlevu. Dědo, chtěl by mu říct, ještě sakra nejsi mrtvý, dnešní svět není o nic lepší ani horší, než ten, co znáš ty, možná je jen jiný, ale ty do něj pořád patříš! A vládne svoboda, o které sám tvrdíš, že je nejcennější hodnotou. Tak nám trochu důvěřuj.

A pak ji uviděl - babičku, jak na něj hledí. Jak mu visí na rtech a ačkoliv to hořekování slyšela už nejméně tisíckrát, trpělivě a se zájmem mu naslouchá i po tisíci prvé.

A jako by nelogičnost v ženském chování chtěla potvrdit, chytila ho Věrka zničehonic za ruku. I když se předtím v autě pohádali. I když jí řekl, že je žárlivá hysterka.

Drželi se za ruce a byli tam spolu.


Večer se jí svěřil. I přes jejich nově nabyté souznění však nedokázala plně nahlédnout vážnost situace: "Tak se prostě oholíš, no. Jsou to přece jenom vousy."

Jen vousy..

"Tolik jsi stál o to, abys u nich mohl pracovat, tak teď tomu holt musíš něco málo obětovat."

Něco málo? Déle než půl roku vytrvalé péče! A když konečně může hrdě kráčet ostravskými ulicemi s hustým plnovousem, tak se toho má vzdát?!

"To si ta píča všimla až teď, že mám vous?"

"Nemluv tak, zlato."

"Půl roku jí to nevadilo! Tak proč kurva teď?" rozčiloval se.

"Takhle se mi líbíš víc.."

Tak jasně, chtěl říct, když si všiml, že Věrka v ruce drží jejich svatební fotku, fotku, na níž je hladce oholený. Byl v šoku. Stál a zaraženě na Věrku koukal.

Ladies, if your man has a beard, raise your hand, if he doesn´t, raise your standards. Ten bonmot četl na internetu. A jeho žena mu právě řekla, že jí nečiní potíže ruku i s nároky nechat klesnout. Další důkaz, že ženy zkrátka nejednají v souladu s logikou.

Udělal večeři, skvělou jako vždy. Při jídle mlčeli a toulali se myšlenkami každý ve svém světě. On se psychicky připravoval na popravu své důstojnosti a ona zvažovala, kdy s tím vyjít ven.

"Chutná ti to?" zeptala se, když viděla, jak se v jídle vrtá. Poslední večeře, napadlo ji a uchichtla se pod ubrouskem.

"A tobě?"

Samozřejmě, že jí to chutnalo, jen před večeří spořádala tabulku čokolády, na tu měla poslední dobou větší chuť, než jindy.

"Jdu," prohlásil po jídle a odevzdaně se odpotácel do koupelny. Dlouho se na sebe v zrcadle díval, potom vzal telefon a vyfotil se. Zhluboka se nadechl a sáhl po žiletce. Shaving your beard is like golfing at night - you will surely lose your balls.

Při holení neukápla krve ani kapka, zato slz spousta.


A přišel nový týden. Chodil do práce a cítil se jak dítě, kterému rodiče vyhodili oblíbeného plyšáka. Vlastně tak teď i vypadá, konstatoval v duchu vždy, když zahlédl svůj odraz ve výloze.

"No vidíte, jaký jste fešák." Šéfka ho hned v pondělí přišla zkontrolovat.

Drž hubu ty píčo! "Že jo?" usmál se statečně. Věrka mu poradila, že jeho nadhled ji naštve mnohem víc, než kdyby s ní válčil.

A tak dny běžely. Proti své vůli si začal zvykat a lehká deprese ho brzy opustila. Musel dokonce připustit, že oholená tvář má své výhody: vypadá o deset let mladší, nemusí při jídle hlídat, že mu ve vousech něco uvízne, a konečně nemusí poslouchat ty trapné komentáře, že vypadá jak pravověrný muslim. Jako by křesťané či židé vousy nenosili. Největší změnu ovšem pocítil doma, přesněji řečeno v posteli.

"Sluší ti to," pohladila ho Věrka po tváři, když dofuněl. Byla středa. Tři dny poté, co se musel oholit. Tři dny mu trvalo, než s ní začal zase normálně komunikovat. Tři dny, jako Kristovi zmrtvýchvstání.


"Jsem těhotná," vypadlo z ní den poté (a o několik měsíců později z ní vypadl i důkaz toho tvrzení).

Nevěděl, jak zareagovat. Ve filmech viděl nejrůznější reakce nastávajících otců, avšak nemohl si z nich žádnou vybrat. "To je.. skvělé, zlato!" zkusil nakonec a pevně ji objal. Zatímco ji držel v náruči, přemýšlel. Cítí se teď šťastný? Jo, asi jo, určitě, i když žádnou zásadní změnu zatím nepocítil. Možná to přijde později, později ucítí to chvějivé štěstí, okolím tak očekávané, a až se to narodí, změní se všechno. Část jeho osobnosti, ta racionální, mu říkala, že tomu tak nejspíš bude, ale když se nad tím zamyslel, co se změní skutečně? Budou rodiče, to je vše. On bude otec. Jo. Bude otec. Políbil Věrku do vlasů a zašeptal: "Miluju Tě.." A pak dodal: "Vás oba!"


Večer, když už spala, si nalil skleničku whisky a chvilku koukal z okna ven na ulici. Pak zapnul počítač a rozklikl fotku z koupelny.

Stejně to nikdy neměl jako Ricki Hall.

Několik dní nebyl na instagramu. Ricki Hall vyvěsil zase nové fotky, jak sedí na křesle v tetovacím salonu.

Najednou pocítil vnuknutí: nechá si udělat tetování! Vždycky přece nějaké chtěl, a teď, když bude otec, má konečně důvod i motiv! Tetování. To mu už z kůže nikdo nikdy nesmaže. Kuchař s tetováním, proti tomu přece nemůže nikdo nic namítat. Nechá si vytetovat její jméno, jméno své dcery. Tedy doufá, že to bude dcera, ačkoliv na tom samozřejmě nezáleží. Stylový potetovaný táta. Jako on. Jako Ricki Hall. Ricki má taky dceru.

Vyhledal si fotky Rickiho Halla a jeho malé dcery a zálibně na ně koukal.

Pak dopil whisky a šel si lehnout.