TANEC JAKO JAZYK

Jako člověk, jehož dvě největší životní vášně jsou tanec a literatura, a k tomu navíc se sklony šťourat se v podstatě věcí - tedy k filozofii, se postupem času blížím k závěru, že tanec je ve své podstatě jazyk. Čím déle se tancem nebo literaturou zabývám, tím více shodných vlastností mezi tancem a jazykem nacházím. Tanec jako jazyk je pro mne tedy - a tím pádem i pro výzkum smart body - základní analogií.

Jazyk je podle jedné z definic systém, který slouží ke komunikaci mezi lidmi a k vyjádření myšlenek, stavů a věcí. S definicí tance je to poněkud složitější, ale zkusme se spokojit s tím, že tanec je pohybová aktivita spojená s hudbou. Kdo by hledal dál, může narazit v této souvislosti na slovní spojení jako neverbální komunikace, vyjádření pocitů tanečníka, společenská či sportovní aktivita nebo umělecká podoba pohybu. Tak jako tak, obojí je kódový systém, zastupující myšlenky, emoce, energii. A to je důvod, proč se tomuto tématu věnuji: stejně jako každé slovo je znakem s určitým významem, ve smart body má i každý pohyb své myšlenkové pozadí. To samozřejmě neznamená, že slovo a pohyb mají stejnou sdělnou hodnotu, to bych míchal hrušky s jablkama; řeč je projevem myšlení, zatímco pohyb projevem cítění. Emoce a myšlení však od sebe beze zbytku oddělit nelze. Pocity mají vliv na řeč a myšlení zase na pohyb. Problém nastává, ovládne-li afekt zcela slovo a intelekt pohyb. Rád bych zde teď poukázal na skutečnost, že v obou systémech jazyka, tanečním i lingvistickém, mohou platit podobná pravidla a principy.

Jazyk, v lingvistickém smyslu toho slova, má podle jazykovědce R. Jakobsona několik základních funkcí (ty jsou podle Jakobsona rozděleny na interní a šest externích funkcí). Uvedu dvě základní a jednu další, které s naším tématem souvisí nejvíce: funkci komunikační, funkci expresivní, sloužící k vyjádření, a funkci estetickou. Podívejme se, jak je lze aplikovat na oblast tance.

Funkce komunikační

Že můžu tělem komunikovat neverbálně, je známo. Vztyčenému prostředníčku, úsměvu, pohlazení po tváři rozumí většina lidí stejně. Také tanec mohu využít jako komunikační prostředek a něco jím sdělit okolí. Holka (nebo kluk) na diskotéce , která se vyzývavě svíjí ve svůdném tanci, vysílá určitý signál, třeba že by ráda někoho sbalila. Naproti tomu muž (nebo žena, přijde-li na to; kvůli politické korektnosti bude esej dvakrát tak dlouhá) na stejné diskotéce stojící nehybně v rohu, i když zrovna hraje ta největší pecka, o sobě dává zprávu, že je stydlivý (anebo taky arogantní, což, obávám se, by byl můj případ). Vzniká tedy jednostranný komunikační oblouk mezi tanečníkem a pozorujícím. Pohybující se s okolím komunikuje prostřednictvím tance (nebo absence tance). Komunikovat mezi sebou mohou také dvě těla, a to komunikační cestou oboustrannou, ať už při milování, rvačce, během společenského tance či v rámci duetu v představení současného tance. Aby takový dialog mohl vzniknout, je potřeba, aby jeden z partnerů zahájil akci, na kterou ten druhý odpoví reakcí. Když se zeptám protějšku "jak se máš?", odpoví mi třeba "mám se dobře." Pokud někoho uchopím za ruku a zatáhnu, může reagovat kupříkladu přískokem. Anebo se přítahu nepodvolí. Principem dialogu ovšem zůstává střídání akce a reakce. Ve smart body se učíme na jednoduchých partnerských úkolech tuto schopnost komunikace kultivovat. Reagovat vědomě nebo nechat tělo, ať zareaguje spontánně. K tomu je vhodné verbální kanál zablokovat, aby informace byly nuceny proudit skrze pohyb nebo dotek. Učíme se nejen partnerem nebo skupinou manipulovat, umět (pohybovou) informaci vyslat a aktivně vést, ale také si podnět (akci) přicházející od partnera poslechnout, abych mohl zvolit kýženou reakci. A poslouchání, jak víme, bývá stejně jako v komunikaci verbální mnohem náročnější úkol.

Funkce expresivní

Jazyková funkce expresivní se jinak nazývá emotivní. Zažívám emoci vzteku a můžu buď řvát a třískat do stolu nebo mám možnost použít řeč a svůj vztek vyjádřit slovy. Funkce se tedy vztahuje k mým emocím a použitím jazyka sděluji, co cítím (nebo co si myslím). Možná jste si už všimli, že omezený počet slov a jejich kombinací nedovede široké spektrum emocí se všemi jejich odstíny postihnout v plné šíři. Tělo to dokáže. Pohybem mohu vyjádřit prakticky cokoliv. Vrátíme-li se na naší diskotéku, můžu tancem například vyjádřit, jak cítím hudbu, což by se slovy popisovalo nesmírně těžko; můj pohyb se stává subjektivním ztvárněním toho, co slyším (a/nebo co přitom cítím). Pohybem maluji hudbu, vytvářím její fyzický ekvivalent. Taková spontánní ventilace pocitů je ovšem ve své formě většinou značně nedokonalá a je vlastně tímtéž, čím řvaní a třískání do stolu - prvotní primitivní reakcí. Pokud ovšem ovládám určitý jazykový systém, mohu své emoce přeložit do jeho řeči. A zde se tanec jeví k překládání emocí ze všech jazyků jako nejvhodnější. Smart body jakožto taneční jazyk má za cíl tuto funkci rozvíjet a učí své studenty taneční řeči, aby byli následně schopni filtrovat emoce skrze tělo, aniž by tyto emoce ztrácely na intenzitě.

Funkce estetická

Funkce estetická se týká stylu vyjádření a je navázána na osobnost vyjadřujícího se. 

"Zaměření na sdělení jako takové, koncentrace na sdělení pro ně samo, je poetická (estetická) funkce jazyka." - R. Jakobson, Lingvistika a poetika 

Stejné téma zpracují dva řečníci každý svým vlastním způsobem, a to i tehdy, mají-li na věc stejný názor a používají-li k tomu stejný jazyk. Přesto se domnívám, že je rozdíl v tom, jaký jazyk coby prostředek použiji. Jazyk současného tance (v dialektu smart body dejme tomu) se mi k umělecké produkci 21. století jeví jako vhodnější, než například jazyk klasického tance. Abych toto své přesvědčení vysvětlil, dovolím si malou odbočku.

Současný tanec je mezi ostatními uměleckými obory stále ještě miminem, čemuž taky odpovídá, jak jej často vnímá veřejnost. Krok vpřed dávno udělalo herectví (od patetického deklamování k větší autenticitě nebo znázorňování emocí mimo text), literatura nebo výtvarné umění. U výtvarného umění na chvilku zůstaneme, neboť nám poslouží jako další vhodná analogie. Ve středověku výtvarné umění zobrazovalo převážně náboženské výjevy, protože si jen málokdo mohl přečíst bibli (pictura est laicorum litteratura - malířství je literaturou laiků), a i později novověcí malíři malovali hlavně portréty, zátiší, krajiny, tedy předlohy konkrétní. Těmto obrazům každý rozuměl, protože byly buď lepším nebo horším zobrazením skutečnosti. Ale pak přišli modernisté se svým "skandálním" znázorňováním konkrétních věcí abstraktním způsobem nebo abstraktních věcí jakýmkoliv způsobem. Každá inovace formy se v umění zpočátku setkává s odporem. Nicméně umění, myšlení, kultura, vše co není zapouzdřeno, se vyvíjí a proměňuje. Podobné tendence lze tedy opožděně sledovat i v tanci. Klasický balet je dnes jako latina: krásný, ale mrtvý jazyk. Případným kritikům tohoto výroku vzkazuji, že klasický balet miluji a chovám k němu velikou úctu, stejně jako k obrazům v Louvru. Každý uzavřený (izolovaný ergo mrtvý) systém se může vyvíjet jen velice omezeně. Klasický balet jako divadelní forma vypráví v drtivé většině konkrétní příběhy, tedy opět příběhy, jimž lidé rozumí a jejichž děj si mohou přečíst v programu. Klasický balet jako pohybový slovník se pak dnes sice používá i v abstraktních dílech, ale byl historicky - stejně jako latina - jazykem elity a navíc systémem, který se vyvinul v jiném kulturním kontextu než je ten dnešní, a který nelze podle mne dále obohatit, aniž by to kontaminovalo jeho podstatu. Současný tanec má proto podle mého mínění jakožto živý, otevřený (přijímající jiné vlivy) a plastický žánr zkrátka větší potenciál vyjádřit jakýkoliv obsah (konkrétní, ale ještě snáz abstraktní) autenticky a zejména aktuálně. A to jako jevištní forma i jako pohybový slovník. Prohlásí-li někdo, že současnému tanci nerozumí, může to být ignorant nebo prostě viděl jen špatné dílo. Pokud ale lpí na vysvětlení děje a vyžaduje slovní překlad viděného, není to chyba současného tance, takový člověk zkrátka nepřistoupil na hru, kterou současné umění s divákem hraje a je to, jakoby se rozčiloval nad obrazem Kandinského, že je to mazanice.

Ale zpátky k estetické, jinak taky poetické, funkci. Ta má v tanci jakožto performativním umění zásadní místo. Vím už, co chci vyjádřit, a nyní jde o to jak. Dva různí herci hrající Hamleta vytvoří dvě odlišné postavy, ačkoliv Shakespearův text je pořád stejný. Když tanečník dostane svůj "text" - pohybový materiál, měl by s ním naložit stejně, měl by jej nejprve poznat a pak si ho přizpůsobit "na tělo". Přesto je v profesionálních souborech běžnou praxí, že jsou tanečníci nuceni pouze bezmyšlenkovitě kopírovat pohyb do detailu, podle předlohy, a dál se tím nikdo moc nezabývá. Tím se popírá základní princip smart body, pravdivý pohyb (podrobněji v eseji Smart body: pravdivý pohyb). Je to totéž, jako bych se chtěl naučit větu v čínštině: po několika pokusech budu z poslechu schopen docela přesně zopakovat zvuk, kterým věta zní, to však neznamená, že jí rozumím a uměl bych ji použít. Teprve až když pochopím význam každého slova, vnitřní stavbu věty, kontext, ve kterém se používá, její logiku, teprve když větu "cítím", plně ji chápu. A jedině když takto cítím pohyb, mohu jím svobodně a autenticky promlouvat. K takové kvalitě se lze dostat jen skrze kvantitu, a proto je pro profesionálního tanečníka (nebo nadšeného amatéra) pravidelný trénink nezbytný. Pedagog může sebelépe vysvětlit a popsat každý krok taneční sekvence, ale je to student, kdo ji musí zakusit na vlastním těle a opakováním se v ní zabydlovat. Smart body má ambici vychovávat soběstačné a nezávislé tanečníky, kteří principům taneční techniky nejen teoreticky rozumí, ale taky je cítí.

Proč jazyk vůbec vznikl, se neshodnou ani velcí myslitelé historie. Jestli za vším stála potřeba vyjadřovat se a tedy emoce, jak se domníval Rousseau, nebo to bylo z čistě praktických důvodů kvůli nutnosti navzájem se dorozumět a spouštěčem byl tím pádem rozum, k čemuž se přikláněl Kant. Proč lidé tančí, je pak otázka neméně složitá. Jisté však je, že jak jazyk tak i tanec jsou základní lidské potřeby a obojí můžeme zkoumat a rozvíjet, ať už k jakémukoliv účelu. Smart body taneční trénink je koncipován komplexně jako jazykový kurz a z toho plynou nároky na trpělivost při jeho učení. A proč se tanečnímu jazyku vůbec učit? To už je na každém, proč se do toho pouští. Jedno ale slíbit můžu: na lekcích smart body člověk spálí zaručeně více kalorií než na kurzu francouzštiny.

Filip Staněk, 2019