ZPRÁVA Z WORKSHOPU ULTIMY VEZ



Minulý týden jsem se vrátil z týdenního workshopu souboru současného tance Ultima Vez. Podařilo se mi na něj získat štědrý příspěvek z Institutu umění - Divadelního ústavu (Program na podporu zahraničních kontaktů v oblasti profesionálního umění Go and See), za což jsem velmi vděčný. Soubor Ultima Vez je mou srdeční záležitostí už od studentských let, ztělesňuje pro mě ideál současného nejen tanečního divadla. Jejich představení, která jsem navštívil naživo, patří k nejsilnějším divadelním zážitkům, jejich taneční styl mě ovlivnil jako tanečníka. Dohromady jsem se zúčastnil tří různých workshopů pod vedením tanečníků první generace tohoto souboru (Ultima Vez Repertory v Boloni, Ultima Vez Vocabulary ve Vídni a teď tohoto posledního v Bruselu, přímo ve zkušebnách souboru), je tedy pochopitelné, že stopa Ultimy Vez je výrazně patrná i ve smart body. Abych si vynikající zážitek nenechával jen pro sebe, přikládám zprávu z workshopu, kterou jsem musel odevzdat IDU po svém návratu. 

Workshop byl ve svém pětidenním rozpětí, s 6 hodinami intenzivní výuky denně, nesmírně obohacující, vzrušující a v dobrém slova smyslu vyčerpávající zkušeností. German Jauregui, který workshop vedl, se projevil jako velice schopný a inteligentní pedagog. Hned v úvodu prvního dne pronesl inspirující řeč, v níž nám nastínil základní pilíře a principy práce souboru Ultima Vez: "Nerad uvádím, že se jedná o jakýsi "Ultima Vez pohybový slovník" ("vocabulary"), raději používám podle mého výstižnější název "Vesmír" ("Universe"). Neboť je to celý vesmír principů, nástrojů, techniky, ale i taneční etiky a taneční filozofie vůbec. Jde nám o to ptát se. Jaká je role divadla v současné společnosti? Proč potřebuje svět právě tohle další představení? Jaká je moje role v tomto představení? (...) Nejde jen o to, jak se hýbete, i když forma a technika je důležitá taky, jde o to, proč ten který pohyb provádíte, jaká je akce a adekvátní reakce. Půjde mi o to, ať rozumíte tomu, co tady budeme dělat, ne ať se jen učíte vazby, které pak zopakujete. Proto to nazývám Vesmír." A v následujících pěti dnech nás skutečně nechal proniknout hluboko do onoho tanečního vesmíru, který obsahoval přípravu těla, koordinaci dechu a pohybů, práci na podlaze (floorwork), tanec a pohyb v prostoru, psychologické aspekty jako soustředění, učení se, rozvrhování prostoru, kalkulování času, risk, kontrolu pohybových situací, tanec s partnerem či partnery - umění vést, naslouchat, spolupracovat; skoky, převaly, akrobatické prvky, práci s únavou, etické prvky - jak se chovat k partnerovi, jak v rámci skupiny; hru s dynamikou, sledování impulsů, kultivování bleskových reakcí na základě instinktů a mnoho dalšího. Den začínal vždy důkladným zahřátím těla i mysli, poté jsme se věnovali technice na zemi (floorwork), následovaly úkoly v prostoru, běhy celé skupiny, rozmanité improvizace zaměřené na postřeh, vnímání celé skupiny apod. Pak nás čekala taneční vazba nebo seznámení se s určitou ideou, každý den část, aby se nakonec vše spojilo v jednu komplexní variaci, kdy běžíte, tančíte, střídáte se s ostatními, skáčete přes sebe, zkrátka bezprostřední zážitek bytí ve Vesmíru Ultimy Vez. Po krátké pauze (tj. 30-ti minutách a dvou banánech) následovala druhá část dne. V ní jsme se věnovali převážně partnerské práci. Učili jsme se manipulovat i spolupracovat s partnerem, nechali se vodit prostorem, budovali vzájemnou důvěru: rozeběhnout se přes velký sál se zavřenýma očima a čekat, že vás partner bezpečně zastaví, byl skutečně adrenalinový zážitek. Zkoušeli jsme rozmanité zvedačky, náskoky na partnera, otočky, přítahy, partnerské hry, hráli jsme si s váhou druhého, sdružovali se do větších i menších skupin; testovali naše komunikační schopnosti, rychlost našich reakcí, trpělivost i fyzickou výdrž. Na vše byl vždy dostatek času a každé jednotlivé cvičení, hru, pohyb, úkol nám German patřičně vysvětlil, opatřil teoretickým výkladem a dal všem účastníkům prostor pro praktický nácvik i pro dotazy. Kurz byl určen pokročilým a profesionálním tanečníkům, nejednalo se tedy o úkoly snadné, fyzicky ani psychicky. Ne všichni ovšem absolvovali celých pět dní, někteří to vzdali z únavy, ten skončil se zraněním kolene, poslední den si jedna z účastnic rozbila hlavu. Odření a namožení však byli všichni. Nejvíce to odnesla chodidla, neboť bylo nutno být bos. Dlužno ovšem říct, že již první den jsme podepsali prohlášení, ve kterém stálo, že za jakoukoliv újmu soubor nenese odpovědnost. A riskantní, fyzický, náročný, a tedy vzrušující styl práce Ultimy Vez je navíc obecně znám. 

 Osobně jsem s workshopem jakožto celkem nadmíru spokojen. Důraz na prožitek, techniku, vnímání a respektování ostatních tanečníků, se kterými sdílíte prostor, důraz na dynamiku a organičnost pohybů, přesvědčení, že taneční či divadelní výkon není odstřižen od života, nýbrž je jeho autentickým prodloužením (extenzí), to vše je mi jako tanečníkovi i jako člověku blízké. Slova, která během týdne zazněla, často souzněla s mým pojetím tance (a tedy s "vesmírem" smart body). Jsem rád, že se mi podařilo najít kurz, který se neobírá pouze technikou nebo naopak jenom prožitkem bez formy, leč kurz, který nabízí vysoce komplexní trénink a prostor pro profesní rozvoj jak z hlediska taneční techniky, tak partnerské práce, interpretačního výkonu, psychologické práce a práce obecně divadelní. To vše navíc s přesahem do běžného života mimo taneční prostor.

Filip Staněk, 2019