KORONAVIRUS INFO


12.3.2020


Vážení přátelé, i já oznamuji, že se do odvolání ruší všechny tréninky, workshopy SMART BODY, tréninky ve 3D Fitness Gym, a také v Contemporary, prostor pro tanec, stejně jako březnová představení 420PEOPLE.org.

Nelze předpovědět, jak dlouho omezení potrvá ani s jakými důsledky se posléze budeme potýkat. Lze jenom sledovat situaci a respektovat nařízená i doporučená opatření.
Třebaže dění eskaluje s explozivní rychlostí, každá krize je zároveň šance, jak praví Jung. Jsme donuceni se zastavit, prohrabat se informačním šumem a dopátrat se kvalitního "signálu", na jehož základě pak můžeme nějak jednat. Možná nás to - až se to přežene - přiměje revidovat význam některých vyprázdněných pojmů (jako hodnoty, odpovědnost apod.) A už třeba teď se zamyslet, co pro nás je a co není důležité.

Sám jsem si předevčírem zrovna zakoupil neslušně drahý parfém, abych se o pár hodin později dozvěděl, že v následujících týdnech či měsících mi zřejmě zcela vyschne příjem. No nic, aspoň se konečně můžu věnovat čtení, psaní, studiu, sledování dobrých filmů a vůbec činnostem, na něž v běžném provozu jaksi nezbývá čas. A navíc přitom budu krásně vonět.

Teď si v hlavě převaluji i tento pojem, čas. Čas se zdá být našim životním rámcem a zároveň nejvzácnější "komoditou". To je metafora, kterou jsme si zvykli o čase užívat: čas jako peníze; něco co lze utrácet, šetřit, investovat. Jak ale řekl svatý Augustin, když se ho ptali, co je to čas: "Co je čas vím do té doby, než se mě na to někdo zeptá." Stejně tak ani fyzikové či jiní vědci nejsou s to nabídnout jednoznačnou odpověď na to, co by to mělo být. (Fyzikové si vypomáhají aspoň entropií, druhým zákonem termodynamiky, to nám teď ovšem nijak nepomůže). Kam jsem se to ale dostal? Chtěl jsem říct, že pro mnohé z nás, kteří kvůli koronaviru musí trčet doma a nemohou chodit do práce, nabude čas patrně úplně jiné hutnosti. Začneme pociťovat jeho tíhu. Protože pokud to bude trvat týdny nebo měsíce, i Netflix a porno nám zevšední a začnou nás nudit. A pak se z nudy vynoří naše myšlenky. Když se mi něco podobného stalo posledně, v individuálním měřítku, totiž vážné zranění zad, donutilo mě to přemýšlet. Následkem toho jsem dospěl k rozhodnutím, která u mne vedla ke šťastnějšímu a smysluplnějšímu životu. To by se asi nestalo, kdyby vše dál běželo v běžném provozu.

Co se týče kulturního, zvlášť tanečního sektoru, soucítím se všemi kolegy. My nezávislí umělci jsme totiž zjistili, že jsme zcela závislí na představeních, která odehrajeme. Na druhou stranu tanečníci z Národního divadla si snad konečně trochu odpočinou. Hotový cirkus pak předvedl Rosťa Novák, principál Cirku La Putyka, když popřel podstatu divadla: uvedl představení bez diváků. Podle Sartra ovšem existence předchází podstatě, takže Rosťovi tleskám za originální řešení a hlavně za snahu existenci svých zaměstnanců zachovat.
V kavárně jsem potkal holky z Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, moc jim to slušelo, říkaly, že jim zavírají školu a ruší konkurzy. Opáčil jsem, že třeba aspoň COVID-19 pomůže vyčistit taneční trh od konkurence. Nesmály se. Pokusil jsem se to zachránit a dodal jsem, že se nás smrtelné riziko nejspíš stejně netýká, že koronavirus kosí spíš starší. Pohlédly na mě ještě zděšeněji. Uvědomil jsem si, že jim nesedí zájmeno, kterým jsem se zahrnul do jejich generace.

No nic, chtěl jsem jen oznámit, že se teď chvíli neuvidíme. Koupil jsem si letenku a zítra letím za svou ženou do Monaka, než v sobotu zavřou hranice. Usoudil jsem, že mi bude lépe na jihu Francie a s milovanou bytostí, než v pražské garsonce a samotnému.

Přeji tedy nám všem, abychom zůstali zdraví a při rozumu, a abychom opět mohli brzy užívat všech plodů lidské činnosti a výhod života ve společnosti. Protože člověk údajně tvor společenský je.