JE ČAS UDĚLAT DĚTEM PÁPÁ
Poselství k 28. říjnu
Vládní odbor strategické komunikace připravil ke Dni vzniku samostatného československého státu hravou kampaň "Moje vlajka", jejímž cílem je "podpořit hrdost občanů na svoji republiku". Uvědomělí občané a instituce se mají vyfotit se státním symbolem, připojit hešteg a svou národní hrdost sdílet na sociálních sítích.
Než mě zcela zachvátila panika, vzpomněl jsem si na Edwarda Bernayse, amerického mága propagandy. Bernays byl přesvědčen, že stabilitu demokracie je nutno udržovat manipulací veřejného mínění, neboť široká veřejnost není schopna porozumět komplexním otázkám a problémům doby. Bernays uvedl do praxe mnoho úspěšných technik, věděl, že dokonalou ideologii si člověk neuvědomuje. Do indoktrinační masáže zapřáhl kulturní průmysl i vědu. Jeho teorií byl okouzlen i nacista Goebbels.
Moderní národní stát je založen na funkční souvislosti tří prvků: teritoria, řádu a začlenění narozených (národa) do tohoto uspořádání. Svrchovanost státu se opírá o ochranu života: narozený člověk se automaticky stává občanem a je obdařen právy, jimiž stát slibuje chránit jeho život. Je nutno věřit, že život je neustále v ohrožení, jinak ztrácí existence státu opodstatnění. A tak se státy snaží neustále vyvolávat iluzi krize, aby udržely vlastní legitimitu. Je-li chod státu v ohrožení – o čemž nerozhodují lidé, ale stát -, může být vyhlášen výjimečný stav, který ve jménu bezpečí pozastaví běžný zákon (viděli jsme v tzv. pandemii). V krajním případě jsou to ale občané, kteří jsou povoláni, aby šli vraždit občany jiných států a sami umírali za stát. Když se dnes říká národ, myslí se samozřejmě stát, přesněji řečeno upevňuje se ztotožnění národa se státem. Z této fikce vyjde vítězně vždy stát, nikoli lidský život.
Freud vnímal autoritu státu jako projekci otcovské figury: dává občanům pocit bezpečí, na oplátku vyžaduje poslušnost. Virginie Despentes přirovnává státní moc k mamince: "Stát, který nás čím dál víc kontroluje, ví líp než my, co máme jíst, pít, kouřit, požívat, co jsme způsobilí sledovat, číst, chápat, jak máme cestovat, jak utrácet vlastní peníze, jak se bavit. Jenom maminka umí trestat, střežit, naplnit dětem žaludky. Občan v diktatuře se vrací do miminkovských let: přebalený a nakrmený je ukládán do kolébky všudypřítomnou, vševědoucí a všemocnou silou, která si na něj nárokuje všechna práva, a to pro jeho vlastní dobro."
Hannah Arendt mínila, že výchova je pro děti, zatímco politika pro dospělé: "Výchova v politice žádnou roli hrát nemůže, v politice máme vždy co činit s těmi, kdo vychováni a vzděláni již jsou. Kdokoli chce dospělé vychovávat, chce se ve skutečnosti stát jejich poručníkem a v politické činnosti jim bránit."
Jsem toho názoru, že skutečná politická aktivita dnes nemůže spočívat v odevzdání svého hlasu nějaké reprezentaci, rozumu autoritě. Nemůže být degradována na pouhou pasivní roli publika, které tleská, bučí nebo fandí, identifikuje se se stádem, jež je definováno nějakým nepřítelem. Nemůže být přetavena v žádný pozitivní program, který je okamžitě svezen do mantinelů systému. Je-li politika uměním možností, musí dnes spočívat jedině v neutuchajícím nahlodávání mocenských struktur, které předstírají nutnost, v deaktivaci aparátů, jejichž koleje jsou nastaveny směr kamkoli, jen ne k naší svobodě a blahu.
Do dnešní národní identitu tužící kampaně se zapojuje i Úřad vlády, který v otevřené Strakově akademii nabídne knihu, do níž může každý vepsat přání republice. Přeji tedy naší republice to, co bych přál každému rodiči: aby jeho děti dospěly ve svobodné a autonomní bytosti schopné samostatného myšlení i existence, takové děti, které budou moci konečně vypadnout z baráku.
Filip Staněk
28. 10. 2024
Zdroje:
Stránky Vlády ČR
Edward L. Bernays: Propaganda, 1928
Giorgio Agamben: Prostředky bez účelu, Slon, 2003
Sigmund Freud: Totem a tabu, Portál, 2017
Virginie Despentes: Teorie King Konga, Garamond, 2024, s. 22.
Hannah Arendt: Mezi minulostí a budoucností, Oikoyhmenh, 2019, s. 183.